Cesta pod Ostrý

Na Hlavním nádraží jsme se sešli asi v 10:30 Puntějš, Mlýko, Brouk a já (Štika). Vlak vyrazil v 11:06 a cesta trvala asi 4 hodiny, ale díky tomu, že Brouk nezavřel pusu, se cesta zdála nekonečná. Okolo 15:00 jsme vystoupili v Zelený Lhotě a již pěšky se vydali pod Ostrý, hledat místo k přespání. Po pár odpočincích nás Franta obdaroval výbornou čokoládou. Posilnění jsme se vypravili dál, ale v půlce dalšího kopce jsme opět nemohli a tak nás láskou soužený Franta opustil a čekal na nás až na kopci. A odtud cesta celkem ubíhala, bez batohů jsme zašli k přírodní studánce, kde Brouk dočerpal vodu a Franta udělal pár fotek. Na nedaleký „stateček“ jsme došli jen taktak, abychom nezmokli. Když přestalo i mrholení, tak i přes pokušení přespat tam na lavičkách jsme šli ještě poslední kilometr do kopce, až jsme došli k přístřešku, kde jsme se najedli a čekali, až se trochu setmí, abychom mohli někde poblíž v lese postavit stan. Franta s Broukem našli místo na spaní, postavili jsme tedy stan (pro 4) a po Frantově dovyprávění strašidelného příběhu, který se skutečně stal, jsme usnuli.

Štika

Ostrý, Bíla Strž, Černé a Čertovo jezero, Železná Ruda

Probudili jsme se asi v 10 hodin. Po vydatné snídani, kterou byla pro každého půlka vánočky, jsme si zabalili. Bez batohu jsme vyrazili na státní hranice s Německem, které byly na kopci zvaném Ostrý. Na vrcholu této hory byla krásná dřevěná německá chata. V této chatě jsme si dali výbornou pomerančovou limču za 2,30€. Venku nám Puntík dal loka medoviny a šli jsme zase dolu. Dole jsme zabalili stan a vyrazili směrem Černé jezero. Cesta nám krásně ubíhala, kolem cesty zurčeli potůčky. Asi po dvou až třech kilometrech jsme se zastavili u vodopádu Bílá strž, který měl díky večerním a ranním dešťům asi 18× větší průtok. Po na focení několika fotek jsme šli dál. Přibližně po hodině jsme dorazili k Černému jezeru, zde jsme se posilnili a vyrazili k Čertovu jezeru. Byla to úmorná cesta, nejdřív jsme šli 1km do prudkého kopce a pak zase po kluzkých kamenech dolu. Od Čertova jezera to bylo už asi jen 5 km do Železné Rudy, kam chtěl Puntík dorazit do 17:00 kvůli mši. Ke kostelu jsme dorazili přesně včas. Po mši jsme vyrazili na jídlo do restaurace, kterou nám doporučili lidi z fary. Po jídle a po počasí na Primě jsme se ubytovali v lese u ohrady s ovcema. Asi ve 22:00 si Franta vzpomněl, že nám došla voda. Tak jsme ve dvou vyrazili do Rudy pro vodu. Nejdříve jsme šli do JZD, ale tam už bohužel nikdo nebyl, potom jsme zkusili u rodinného domku, kde byl puštěnej pes a tak jsme rychle přeskočili přes plot zpět. Nakonec nám vodu natočili v restauraci, ve které jsme byli na večeři. Po návratu jsme zalezli do spacáku a spali.

Mlýko

Plesná, jezero Laka, býv. Stará Hůrka

Probudili jsme se okolo 11, ale ještě dlouho jsme leželi ve spacácích. Někteří se vyhrabali ještě před snídaní, ale já až po tom, co jsme společně snědli celý pytel čokofleků. Pak jsme sbalili věci a vyrazili směrem nahoru po sjezdovce, po tom, co jsme narazili na kraj lesa, jsme se pustili podle buzoly směrem, kde měla být červená značka. Podle plánu jsme překřížili cykloturistickou značku a pokračovali našim směrem lehce do kopce, nejdříve po lesní cestě, poté mezi borůvčím znovu po lesní cestě a opět mezi padlými kmeny lesem. Po mnohem delším krosení než jsme měli v plánu, konečně přicházíme na naši vysněnou červenou značku. Stoupáme vzhůru, stavíme na čokoládu a opět kráčíme po asfaltové cestě do kopce. Na nejvyšším bodě naší cesty stavíme na oběd, já vytahuju chleba s řízkem, který jsem si původně dělal na cestu vlakem, ale nakonec jsem na něj dostal chuť až později. Ostatní snědli celou půlku chleba se sýrem a kořením. Po obědě se vydáváme dál, tentokrát už z kopce. Po chvíli cesty potkáváme strážce NP, ptá se nás, kam jdeme, kde budeme spát apod. My ho uklidňujeme, že spát chceme na vyhrazených místech, ale pro jistotu se ptáme i na výši pokuty za spaní jinde…tisícov­ka..tak to radši budeme spát, jak máme. Scházíme na rozcestí a odtud k jezeru Laka. U jezera děláme společné foto, povídáme a moc se nám nechce znovu šlapat dál. Nicméně po chvíli přemlouvání se navzájem zvedáme batohy a vydáváme se na poslední tři kilometry naší cesty. Asi v 6 večer přicházíme na nouzové nocoviště na býv. Staré Hůrce. Já s Broukem stavíme stan a Jíťa s Mlýkem jdou pro vodu. Po jejich návratu ještě vaříme těstoviny a po nasycení našich žaludků zalézáme do stanu a chystáme se ke spánku. Po chvíli povídání usínáme.

Zapsal Punťajs

Prášily, Přášilské jezero, Poledník

Ráno bylo krásné, svítilo sluníčko a trochu rosy spadlo. Vylezli jsme ze spacáků, zabalili jsme stan a torny a šli jsme do vesnice Prášily, kde jsme navštívili restauraci U Michala. Pak jsme šli do cukrárny a nakoupit. Prošli jsme okolo bizonů, byli z USA. Pak jsme došli do bývalého cvičiště a dopadových ploch střel. Šli jsme k Prášilskému jezeru, kde jsme si smočili nohy a prozkoumali hloubku. Pak jsme šli dolů a Fanda fotil potok. Našli jsme torny, a pak jsme se vydali na watch tower Poledník. U rozcestí pod Poledníkem 400m jsme nechali batohy a šli hledat potok. Přinesli jsme vodu a pak jsme došli k rozhledně a rozdělali stan. Pak jsme povečeřeli a šli do hajan.

Napsal Marek

Koupání, Tříjezerní slať, Modrava

Nějak kolem osmý ráno některé z nás vzbudil hovnocuc, který čistil chemické záchody, které jsou u nouzových nocovišť vždy přítomné, ale oficiálně nás pak probudil v půl devátý budíček. Posléze jsme pobalili, vyčistili si chrup a odebrali se blíž (asi 100m) k Poledníku, kde jsme posnídali rohlíky s máslem a marmeládou. Počkali jsme, až v 10:00 otevřou rozhlednu, a vyšplhali se nahoru vyhlížet. Alpy bohužel vidět nebyli. Když jsme se nabažili, vydali jsme se po červený směr dolů, do Modravy. Tak jsme šli, šli, šli a šli, až jsme narazili na tůňku, která přímo vybízela ke koupeli. Voda byla sice ledová, přesto do ní každý hupsnul, vypral triko a umyl hlavu. Ještě nějakou dobu jsme se vyhřívali a pak opět vyrazili na cestu. Po čase jsme odbočili z našeho směru, ukryli bágly v lese a vystoupali se podívat na Tříjezerní slať, kde k mé radosti byla k vidění Rosnatka okrouhlolistá. Jakožto na vrcholu dne jsme dali kolečko medoviny a s batohy jsme zase vyrazili.

Konečně v Modravě! Zakempili jsme hned v první hospůdce, kde k Frantovu zklamání už neměli nic s knedlíkama. Po hlavním chodu si Brouk s Frantou dali ještě palačinky se zavařeninou. V krámu na druhém konci Modravy jsme objednali jídlo na ráno a přesunuli se na nouzové nocoviště, které s námi obývala ještě mamina s dvěma dětmi. Matěj s Frantou se hecovali, že se pujdou do potoka umýt, ale jak je jistě jasné, nešli. Místo toho si všimli, že nad Poledníkem se objevuje stále větší bouřkový mrak. Franta si vyfotil pár blesků a po chvíli úvah jsme se rozhodli, že si dáme své poslední jídlo před apokalypsou, a tak jsme asi ve 23:00 měli chleba nejčastěji s máslem, kečupem a kořením. Nakonec se nám to nejhorší vyhnulo a déšť přišel až v noci.

Štika

Březník, Modrý Sloup, Luzný

Ráno jsme vstali asi v 8:30, zabalili si a šli si koupit snídani. Snídaně byla skvělá, byl to makovej závin. Po snídani jsme vyrazili už na cestu směrem na Březník. Po 7,5km jsme tam dorazili, odpočali si a Franta nám dal každýmu kostku čokoládu. Ještě jsme chvilku odpočívali a potom jsme šli směrem na Modrý sloup po nově otevřené cestě, jenž je otevřena jen od 15.7. do 15.11. Cesta to byla krásnou přírodou, cesta se neustále kroutila mezi českými a německými hranicemi. Na jednom rozcestníku jsme počkali na Brouka, doplnili energii a pokračovali směr Luzný.

Na dalším rozcestí nám značka ukazovala ½ Std ( ½ hodiny) na vrchol Luzný. Mě s Frantou nenapadlo nic jiného než se pokusit s baťohem vyběhnout v čase pod 10min. Povedlo se nám to oběma, Franta v čase 6 min. a já (Mlýko) 7 min. Nakonec na hoře jsme se vyfotili a najedli a šli dolu. Cesta to byla úmorná a dole skoro na rovině, kde už nebyl skoro žádnej šutr, jsem si podvrkl kotník. Po ovázání jsme klesali dolů. V jednom úseku cesty dokonce tekl potok po cestě. Dole jsme odbočili po asfaltce nahoru. Po pár kilometrech se zničená asfaltka proměnila v uzoulinkou cestičku a pak zase rozšířila. Na chvíli jsme si odpočinuli u přehrady a už pokračovali přes hranici do Bučiny. Kousek za hranicemi byl pozůstatek Železné opony, Brouk byl ve svém živlu, neustále chtěl všude lézt a fotit se u ní, no prostě choval se jak malé děcko. Odtud to bylo jen 400m na nouzové nocoviště. Zde jsme si popovídali s fajn Budějovičáky, kteří nám dali loka Rumíčku lékařského, povečeřeli jsme rejži s rybičkama a šli spát.

Mlýko

Železná opona, Knížecí Pláně, Žďárské jezírko, Strážný

Ráno jsme vstali jako obvykle, zabalili si věci a pustili se do snídaně, dnes to byly rohlíky s marmeládou. Když byl Mlýko u svého druhého rohlíku, přijel autobus, kterým chtěl odjet do Prahy, a tak jsme se rozloučili a Matěj nás opustil. My, co jsme zbyli, jsme dosnídali a vydali se na cestu.

Vycházíme tedy směrem dolů na rozcestí a k muzeu železné opony, kde jsme byli už včera. Brouk si znovu prohlíží ostnaté dráty, ale po chvíli už všichni odbočujeme po červené značce směrem na Knížecí pláně. Procházíme přes ohradu brouk je trochu nervózní, protože nedaleko se pasou krávy. O pár set metrů dál nabíráme vodu z potůčku, který sice teče přes ohradu, ale očividně se zde krávy už dlouho nepásly, přesto Brouk nemá k vodě důvěru, a tak radši dopíjí zbytek staré vody. Po chvíli cesty, kdy už Brouk škemral o pauzu, přicházíme na rozcestí Knížecích plání a odbočujeme k nedalekému hřbitovu a bývalému kostelu. Tam odkládáme batohy a odpočíváme, já s Broukem prohlížíme kříž postavený na místě kostela a jeho pozůstatky. Po chvíli se dostáváme na cestu po červené, a když přicházíme ke státní hranici a červenému potoku, tak odbočujeme po neznačené cestě, která vede na zelenou značku. Povedlo se, narážíme na asfaltku se zelenou a dáváme se do prava směrem na Strážný.

Po chvíli přicházíme ke Žďárskému jezírku, kde už se koupou nějací cyklisté, my po chvíli váhání lezeme také do vody, ale rychle také z vody, protože je docela studená. Na břehu se pak vyhříváme na sluníčku. Brouk dostává hlad a já už docela taky a tak dojídáme zbytek rohlíků od snídaně, pro změnu opět s marmeládou. Jak už to má být, po jídle následuje zasloužený odpočinek, ležíme na ručnících, lidé okolo se střídají a Brouk nám zevlování zpříjemňuje neustálým povídáním.

Když už nám kvůli mrakům, které střídavě zakrývají sluníčko, začíná být zima, vyrážíme dál po zelené. Asi dva kilometry od Strážného potkáváme pramínek s korýtkem, ze kterého je Brouk nadšený a plnými doušky pije. A pak zase šlapeme dál, objevují se první chalupy a my hledáme obchod s potravinami. Silnici lemují jen samí šikmoocí prodávající trička, různé hadry a koule na stromeček (aspoň tak vypadaj), ale nakonec jsme ho našli, plánujeme, co budeme vařit a nakupujeme. V restauraci vedle si já s Broukem dáváme hovězí vývar a Jíťa palačinky se zmrzlinou. Paní se sice tváří trochu nepříjemně, když nechceme nic k pití, ale nakonec je vše v pořádku.

Po výborném papání vyrážíme k nouzovému nocovišti, sice trochu hledáme, protože směrovky nejsou tam, kde bychom je očekávali, ale nakonec nalézáme. Následuje jako obvykle stavba stanu. Bohužel poté zjišťujeme, že nemáme skoro žádnou vodu, a tak Jíťa s Broukem vyráží bez batohů zpět do Strážného, kde u benzinové pumpy tankují do pet lahví vodu. Po jejich návrtu se pouštíme do vaření jídla, dnes jsou to těstoviny s nivou cibulkou. Plníme své žaludky k prasknutí a pak zalézáme do stanu. Dáváme ještě kolečko medoviny a usínáme, nejdříve Brouk na své nafukovací karimatce, ale po chvíli převalování i já s Jíťou.

Zapsal Franta

Ranní rosa, Stožecká kaple, Lipno

Jako obvykle se v 8:30 rozezní našim stanem písnička Snow od RedHotů, tentokrát však s námi není Matěj, který byl vždy první venku, a tak asi po deseti minutách přemlouvání sám sebe vylézám ze spacáku a pak i ven ze stanu, ale jsem rád, že jsem se přinutil, protože všude okolo jsou pavučiny obalené ranní rosou a nasvícené sluníčkem, fotím jednu pavučinu za druhou a jsem z toho nadšený. Po chvíli vylézají ze spacáku i ostatní, balíme věci, snídáme 3D (nezmačkané) rohlíky s máslem a medem skládáme stan.

Vyrážíme zpět dolů do Strážného a dále pak po modré značce směrem na východ. Narážíme na dřevěný polozřícený most, ale po chvíli váhání ho úspěšně přecházíme. Pak narážíme na asfaltku, po které pokračujeme směrem na České Žleby, šlapeme a šlapeme, u bývalé vesnice Podvanovice dáváme pauzu, jíme disca a pak zase šlapeme, procházíme České Žleby v podstatě bez zastávky a pokračujeme ke Stožecké kapli.

Když asi po 3km přicházíme na rozcestí pod kaplí, tak schováváme batohy a jdeme ke kapli do kopce. Narážíme na pařez stromu, který započal svůj růst v roce 1800, čteme o původních lesích okolo Stožce a povídáme o tom, co všechno tento strom zažil. Pak přicházíme ke krásné dřevěné kapli, postavené nad pramenem, a tak nabíráme vodu. Já s Broukem se jdeme podívat na nedalekou skálu, kde spolu povídáme, až z toho čekání přichází na Jíťu, která na nás čeká o kousek níž, spaní.

Po sestupu zpět na rozcestí pod kaplí obědváme chleba s máslem, někteří s medem, jiní s kořením. Poté se vydáme na poslední část naší cesty, kilometry ubíhají, ale asi 2km od Černého kříže na Brouka přichází potřeba, a tak dáváme pauzu. Úspěšně přicházíme k nádraží, ale zjišťujeme, že první vlak naším směrem jede až za hodinu a půl, a tak se odebíráme k nedaleké hospůdce, kde si já s Broukem dáváme bramboráčky a jíťa topinku s masem a cibulí.

Sedíme a povídáme, až přichází čas odjezdu vlaku, a tak se vracíme na nádraží, nastupujeme do vlaku a odjíždíme směrem Lipno až do zastávky Černá v Pošumaví. Vystupujeme a vydáváme se k malému zalesněnému poloostrovu, nejdříve kousíček po trati a pak přes louku, jenže louka byla osídlena množstvím malých šnečků a slimáků následkem čehož se mně a Jítě dělá v sandálech nechutná kaše, která ke všemu hrozně klouže. Spasením je pro nás cesta, po které se dostáváme na okraj poloostrova. Já se vydávám na průzkum a nalézám pěkné místo na jihovýchodním okraji, vracím se tedy pro Jíťu s Broukem a jdeme na místo, Jíťa nadává na kopřivy, ale já radši mlčím, šel jsem při hledání místa mnohem horšíma. Dorážíme na místo a ukazuje se, že místo bylo hezké jen na první pohled, někdo totiž na nejlepším místě pro stan vykonal potřebu. Vzhledem k mrakům a nadcházejícímu večeru jsme se rozhodli, že se nejdříve vykoupeme.

Z vody nás vyhání bouřka, která spíše připomíná apokalypsu, na západě totiž vidíme mrak, ze kterého se co vteřinu bleskne. Při oblíkání věcí jsme narazili na další vadu tohoto místa- mravenci, je jich tu mnoho a ošklivě koušou. Nicméně vzhledem k větru a nejistému počasí se pouštíme do vaření ve stanu. Já s Broukem vaříme poridge a Jíťa polévku, obojí chutnalo výborně a bylo toho moc. Nakonec se ukázalo, že naše obavy byli zbytečné, blesky byly jen mezi mraky a na nás spadlo jen pár kapek, ale kdo to mohl tušit. Zalézáme do spacáků a po chvíli povídání usínáme, to nám ale vyruší jakési pípání a šramot, prověřujeme, zda někdo není v blízkosti a nakonec usínáme.

Zapsal Franta

Balení, odjezd

Probudili jsme se do deštivého dne, a asi v půl desátý se začínáme hrabat ze spacáků a balit. Déšť rozhodl za nás – jedeme domů už dnes. Z důvodů stanovaní na skoro písčité pláži jsme vysýpali a smývali písek ze skulin ze stanu. Naštěstí přestalo pršet a po dobalení vyrážíme na cestu zpět k civilizaci na snídani-oběd. Hladina Lipna nepatrně stoupla, a tak si každý vybere z možností buď se brodit a nebo se nechat fackovat větvemi vrb. Brodil se jen Franta.

Usadili jsme se do hospůdky hned naproti vlakovému nádraží. Brouk si dává jako tradičně smažený sýr s hranolky a já s Frantou krkovičku s knedlíkem a zelím a Franta ještě jako zákusek ovocný knedlíky.

V hospůdce jsme strávili přes dvě hodiny, jelikož vlak jel až v 13:55. Při čekání na náš vlak je Mára ve svým živlu, jelikož na nádraží stojí parní lokomotiva. S Frantou jdeme koupit lístky a prodavačce se zřejmě zdáme jako rodiče, jelikož se nás ptá, zda třetí osoba co s námi jede, je dítě. Konečně přijíždí náš vlak a my se loučíme se Šumavou. Brouk s Puntějšem ve vlaku spí a po přestupu v Českých Budějovicích spím já. Dopíjíme poslední loky medoviny a sníme oříškovou Milku a po celkově čtyřhodinové cestě vystupujeme na Hlaváku. Na Kobylisích Frantovi předávám tyčky od stanu a s kluky se loučím. A to je konec výletu

Sláva nazdar už jsme tu …

Štika